Romantismus
Frederik Chopin ( 22. 2. 1810 v Želazowej Woli - 1849 v Paříži)
S ohledem na opožděný matriční zápis je datum narození nejisté, Chopin sám udával 1.3.1810. Jeho otec pocházel z francouzské selské rodiny usazené v Lotrinsku na statku polského velmože. Odešel do Varšavy, žil tu jako vychovatel, naučil se polsky a roku 1806 se oženil s T.J.Kryzanovskou. Pak si zařídil ve Varšavě penzión pro syny ze zámožných venkovských rodin a vyučoval francozštině. Chopin prožil dětství a mládí v harmonické rodině obklopen péčí rodičů a sester. V roce 1816 se začal učit hře na klavír u Čecha Vojtěcha Živnéha, který ho mimo jiné seznámil s klavírním dílem J.S.Bacha. Již ve svých 7 letech se Chopin pokoušel o první skladby. Od roku 1822 studoval na varšavském lyceu a v letech 1826 – 29 ho J.Elsner učil teorii na Hlavní hudební škole. 1825 vyšla tiskem jeho první skladba „klavírní rondo c moll. 1827 – 28 psal variace na Mozartova „Dona Giovanniho“. Roku 1828 vystoupil poprvé veřejně a přednesl větu z Jírovcova klavírního koncertu. V roce 1829 zaznamenal úspěch dvou koncertů ve Vídni, potom v Praze, pak v Teplicích a Drážďanech. Při pobytu v Praze zapsal do Hankova památníku krátký veršovaný Mazurek na téma česko – polského přátelství. 1829 složil klavírní koncert f moll (označovaný jako druhý!) a 1830 e moll (tzv. první). V listopadu 1830 opustil Varšavu, která mu nedávala příležitost k uplatnění. Několik měsíců strávil ve Vídni, kde se mimo jiné spřátelil s J.Slavíkem, který o něm řekl: „když zahrál, líbil se mi tak jako nikdo po Paganinim“. Na konci září 1831 se dostal do Paříže, kde získal okruh zámožných žaček. Jeho umění, šarm, pronikavá inteligence a vybrané způsoby k němu poutaly pozornost společnosti. Chopin se nikdy neoženil a proto často trpěl pocity samoty. Intimní vztah s George Sandovou mu nepřinesl uspokojení a skončil, když jeho tuberkulóza propukla v plné síle. Celé Chopinovo dílo je určeno klavíru. Jeho improvizační umění se zobrazilo v Preludiích a v Nokturnech z 30. a 40. let se uplatnila jeho velice jemná, zpěvná a figuracemi opřádaná melodika. Taneční skladby komponoval výhradně v třídobém metru, přitom polský národní prvek proniká nejvíce v 60 mazurkách a v slavnostních polonézách. Jeho valčíky mají převážně salónní ráz. 3 klavírní a 1 violoncellová sonáta (1846) vykazují nazvyklá formová řešení (slavný Smuteční pochod předcházel kompozici ostatních vět sonáty b moll o 2 roky). U nás měl Chopin velký vliv na Smetanu, který prohlásil: „Jeho skladbám měl jsem ve věcech koncertech co děkovat za úspěch a od té doby, co jsem skladby jeho byl poznal a pochopil, věděl jsem též, co mojí úlohou jest“. Roku 1838 – 9 pobýval na Mallorce, kde těžce onemocněl plicní chorobou. 1839 složil svou 2. klavírní sonátu b moll a roku 1845 3. klavírní sonátu h moll. 1848 cestoval po Anglii a Skotsku a onemocněl těžkou tuberkulózou, které podlehl roku 1849 v Paříži.
Bedřich Smetana ( 2. 3. 1824 Litomyšl - 12. 5. 1884 Praha)
Jeho otec se jmenoval František a pracoval jako sládek v zámeckém pivovaru v Litomyšli. Bylo mu 43 let, když se Bedřich narodil. Jeho matka Barbora, rozená Lynková, byla dcera panského písaře, při narození Bedřicha jí bylo 29 let. Barbora byla druhou manželkou Františka Smetany. Bedřich se narodil jako 11. dítě a první syn, po něm přišlo na svět ještě 7 dětí.
Bedřichovi bylo dopřáno šťastné dětství. Smetanovi se cítili českými vlastenci, nejvíce se věnovali hudbě. Otec hrál obstojně na housle. Jako roční dostal Bedřich housličky a otec ho sám učil. Později mu otec František koupil klavír. Poprvé konzertoval před veřejností 4.října 1830. Do školy začal chodit v Jindřichově Hradci, později v Jihlavě, v Německém Brodě a v Praze. V Praze se zamiloval do 17 leté Lousiny a z této první lásky zůstala Lousina polka. V roce 1843 dokončil studia v Plzni a stal se učitelem hudby u hraběte Thuna a v roce 1849 si otevřel hudební ústav. 27.8.1849 se oženil s Kateřinou Kolářovou a zkomponoval Svatební scény, další rok složil klavírní cyklus Lístky a črty a polku Našim děvám. S Kateřinou měl 4 dcery: Bedřišku, Gabrielu, Žofii a Kačenku. Brzy nato tři dcery zemřely a zůstala jim jenom Žofie. Po této tragédii onemocněla i Kateřina. Měli dluhy, proto Smetanovi odjeli do Švédska, kde Bedřich zdrcen skonem svých dětí složil Trio g-moll. Kateřině drsné podnebí nesvědčilo a onemocněla tuberkulosou a ve svých 32 letech dne l9.4.l859 zemřela.
Nedlouho poté se zamiloval do Betty Ferdinandové na Lamberském statku u Mělníka a zasnoubil se s ní. Složil pro ní Bettynu polku. V roce 1860 se s ní oženil. Opět odjel do Švédska, kde složil cyklus polek Vzpomínka na Čechy. S Betty měl dvě dcery: Zdenu a Boženu.
V roce 1863 otevřel Smetana hudební ústav v paláci Lažanských. Stal se sbormistrem Hlaholu a zkomponoval svou první operu Braniboři v Čechách. Téhož roku koupil od Karla Sabiny text ke komické opeře a 3O.5.l866 došlo k prvnímu představení Prodané nevěsty. Ani tato opera neměla velký úspěch.
Od roku l867 působil Smetana jako šéf opery Prozatimního divadla a v tomto roce dokončil operu Dalibor. V roce l868 se podílel na slavnosti položení základního kamene k Národnímu divadlu a začal pracovat na opeře Libuše. V roce l873 napsal operu Dvě vdovy. Výrazněji se začínají projevovat jeho zdravotní potíže a ve svých 50 letech dne 20.10.1874 ohluchl. V této době začal skládat cyklus šesti symfonických básní Má vlast: Vyšehrad, Vltava, Šárka, Z českých luhů a hájů, Tábor a Blaník. Dokončil ho v roce 1879.V roce 1876 dokončil operu Hubička, libreto pro něho složila Eliška Krásnohorská.
V roce 1878 byla premiéra opery Tajemství a o dva roky později obdržel libreto Čertovy stěny, kterou dokončil v roce 1882. 11.6.1881 se Smetana účastnil prvního otevření Národního divadla, poprvé se hrála jeho Libuše. U příležitosti znovu otevření Národního divadla 18.11.1883 (po požáru v srpnu 1881) se opět hrála Libuše.
Zdravotní stav Smetany se prudce zhoršuje a v dubnu 1884 byl převezen do pražského ústavu pro duševně choré, kde 12. 5. 1884 zemřel. 15.5.1884 se konal pohřeb. Jeho rakev byla pokrytá vlajkou, dělnická kapela mu hrála smuteční pochod z Dalibora. Pohřben je na vyšehradském hřbitově. Ten den se v Národním divadle hrála Prodaná nevěsta.
Antonín Dvořák ( 8.9.1841 Nelahozeves - 1.5.1904 Praha)
Pocházel z chudé rodiny řezníka. Tradice hovoří o tom, že se k hudbě dostával jen obtížně, otec z něj chtěl mít svého nástupce, a tak základy získával jen skrovně od vesnických kantorů a varhaníků. Ve skutečnosti i jeho otec muzicírovala o pravosti jeho řeznického výučního listu panují oprávněné pochyby. Skutečností zůstává, že až v roce 1857 odešel do Prahy na varhanickou školu. Probíjel se těžce, nejprve jako violista v soukromém orchestru, pak jedenáct let v orchestru Prozatimního divadla a tři roky zastával místo varhaníka u Sv. Vojtěcha.
Svá díla však většinou spálil, protože je sám nepovažoval za dost kvalitní. Teprve když roku 1875 dostal stipendium, zlepšily se jeho existenční podmínky a přinesly klid k práci. Dvořák začíná čerpat inspiraci z lidových vzorů. Skládá MORAVSKÉ DVOJZPĚVY a po nich SLOVANSKÉ TANCE, které mu přinášejí světové uznání. Na doporučení Johanese Brahmse se tisknou některé Dvořákovy práce ve známém německém vydavatelství SIMROCK a jeho hudba začíná pronikat do světa.Úspěchy kompozicí mají vliv i na jeho postavení.
Roku 1890 je jmenován profesorem pražské konzervatoře a o dva roky později odjíždí jako ředitel konzervatoře do New Yorku. Oblíben byl i v Anglii kam podnikl osm zájezdů a některé z děl vznikla přímo na objednávku Londýna, Birminghamu a Leedsu. (Kantáta na latinský text STABAT MATER)
Těžištěm Dvořákova díla jsou především právě jeho symfonie. Složil jich celkem devět, z toho nejvýznamnější Novošvětská vznikla v Usa. Složil i několik písní a také jedenáct oper (Čert a Káča, Rusalka) a některé z nich jsou dodnes na repertoáru světových operních scén.
Jako hluboce nábožensky založený umělec zkomponoval řadu vynikajících a stále hraných skladeb s duchovní tématikou(Requiem, Sv. Ludmila). Nepřekonatelný je však Dvořák symfonik Tři Slovanské rapsódie, symfonické suity. Stejně byl Dvořák jako dirigent. Po návratu z ciziny v roce 1901 byl šéfdirigentem české filharmonie. Zemřel v Praze 1.5.1904.
Kromě vlastního geniálního díla zanechal Dvořák české hudbě i generaci skvělých žáků: J. Suk, V. Novák, O. Nedbal
Díla:
symfonie - Zlonické zvony, Z Nového světa, ...
symfonické básně - Vodník , Polednice, Zlatý kolovrat, ...
opery - Rusalka, Jakobín, Čert a Káča, ...
písně - Večerní písně, Biblické písně, ...
klavírní skladby - Valčíky, Humoresky, Slovanské tance, ...